Kategorie: Ze života školy

Jak jsme se stali Ježíškovými vnoučaty

Ježíškova vnoučata je projekt vzniknuvší v roce 2016, do samotné organizace se pustil Český rozhlas o rok později. Jednotlivci nebo organizace mají možnost lidem z domovů seniorů a dalších podobných zařízení koupit dárek v jakékoliv hodnotě, věnovat zážitek, případně poslat na společný účet sto korun. Na stránce www.jeziskovavnoucata.cz je stále prostor k plnění přání! Vyberete si jednu ze zmíněných variant, přímo se můžete podívat, komu dárek posíláte, jaký dárek by jedinci udělal radost, proč si jej přeje.

Letos jsme se rozhodli i my (p. uč. Švorcová a já), že se staneme Ježíškovými vnoučaty. Vybrali jsme si možná netradiční přání – domácí buchty, které měly být adresovány do Diakonie v Myslibořicích (u Dukovan). Jenže…pracovnice z tohoto střediska napsala, spíš v žertu, zda nejsem majitel cukrárny. To mě upřímně mírně zarazilo. Proto jsme začali jednat: oslovili jsme půlku rodiny, aby napekla různé buchty – štrúdl, české buchty, buchta s drobenkou. Zeptal jsem se žáků z určitých tříd, zda by měli zájem se rovněž podílet na této pěkné věci. A představte si: tři děvčata donesla opravdu buchty, které sama napekla! Dále šestá třída vyrobila nepečené cukroví (kokosové kuličky a ořechový salám). Měl jsem dojem, že si budeme muset pořídit větší auto. Když jsem paní ze střediska napsal, kolik lidí jsme zapojili, odvětila, že přání je určeno pouze pro klienty z oddělení Vážka II., kde se nachází přibližně dvacet lidí. To bylo vcelku úsměvné.

Poté jsme udělali ještě něco navíc. Nabýval jsem dojmu, že lidem z domova určitě udělá radost nějaké přání od dětí. Opravdu potěšující pro mě bylo, jak se úkolu žáci zhostili, s jakou chutí. Ač si na začátku někteří nevěděli rady, nakonec většina vytvořila krásná přání i s ilustrací. Nejednomu člověku se oko zalesklo…

V sobotu 1. prosince jsme přivezli do Diakonie tři velké krabice plné buchet a na čtyřicet dětských přání. Slov nebylo třeba. V očích klientů, kterým bylo mnohdy přes devadesát let, se mihly jiskry radosti. Lidé na tomto oddělení mají diagnostikovanou Alzheimerovu chorobu, proto to v některých momentech bylo pro všechny těžké. Avšak: fotili jsme se, bavili se, klienti vyprávěli své zážitky, zpívalo se.
Závěrem bych chtěl dodat, že prostředí bylo velmi krásné a péče rovněž. Dětem jsem všechny poznatky předal, fotky ukázal a věřím, že tento dobrý skutek byl nejen pro ně jakousi výchovnou lekcí. Paní učitelka a já jsme byli pouze prostředníci, velký dík zaslouží právě ti, kteří napekli a připravili přáníčka.

A určitě se nejedná o jedinou aktivitu podobného typu v naší škole. Pokračujeme v projektu 72 hodin; jedna třída navštíví Dům s pečovatelskou službou ve Studené!

Mgr. Ondřej Dokulil

print Formát pro tisk

Kalendář akcí

6 / 2019
Dnes je 19. 6. 2019
25. týden roku
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Vyhledávání


Naše škola

snimek_001.jpg

img

img