Kategorie: Ze života školy

Literární soutěž Jihočeský úsměv

V podzimních měsících probíhala literární soutěž Jihočeský úsměv. Vyhlašovatelem soutěže byl Jihočeský klub Obce spisovatelů, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích a Jihočeský kraj. Této soutěže se zúčastnila žákyně třetí třídy Ludmila Brožová se svou povídkou Martin a Martinka na útěku. Nezískala sice medailové umístění, ale její příběh byla vybrán mezi 15 nejzdařilejších prací (ze 148) a byl otištěn ve Sborníku.

Martin a Martina na útěku

 Byla jednou jedna dvojčata. Jmenovali se Martin a Martina. Jejich rodiče se rozvedli, takže bydleli jeden týden u maminky a druhý u tatínka a babičky. Často si něco někde zapomněli, a proto často něco neměli. Jednoho dne jim řekla paní učitelka, že půjdou do zoo. Druhého dne jela celá třída vlakem. Když tam dojeli a došli do zoo, Martina si vzpomněla, že nechala ve vlaku úplně nový foťák od maminky. Když tatínek pro ně přijel a zjistil co se stalo, začal se bát, že jestli to maminka zjistí, přestane za ním a babičkou děti pouštět. Řekl to dětem, a ty se dohodly, že utečou z domova. Druhého dne si tajně daly do batohů spacáky, kdyby musely spát v lese. Pak si tam daly dvě bagety, dva rohlíky s máslem, dva kousky  pizzy, dvě hrušky a krabičku hašlerek. Za chvíli jeli okolo popeláři. Martin a Martina se nepozorovaně vyplížili ven. Chytli popeláře a jeli. Jeli, až dojeli do Bednárečku. A najednou si vzpomněli že v Bednárečku bydlí jejich teta Jindřiška, strejda Jindřich a pětiletá Jarmilka. A tak Martin a Martina vystoupili. Šli až došli k blízkému lesu. Když prošli les, uviděli louku a zjistili, že je už večer, tak si sedli a vyndali spacáky, zachumlali se do nich a ještě si vyndali rohlíky s máslem a jedli. Když dojedli a vzali si hašlerku, usnuli. Probudil je až hluk, tak se otočili a uviděli kombajn, jak seká. Rychle vstali a utekli. Zastavili se až hluboko v lese. Sedli si na pařez a vyndali hrušky a snídali. Šli už několik hodin a pořád nemohli najít cestu z lesa. Až ve dvanáct hodin našli cestu z lesa. Byly tak vyčerpaní, že snědli všechno jídlo, které jim zbylo. Věděli, že musí najít do večera nějaké jídlo. Tak šli až došli k domu, kde bydlela jejich teta, zaklepali a vešli. Teta je uvítala, řekla ať si sednou, dala jim svíčkovou a ptala se, proč jsou tady. Děti jí řekly, že šly na houby. Ale teta něco tušila, tak se dětí zeptala, kde mají ty houby, a děti musely s pravdou ven. Teta se tomu smála. Ale to nevadí, maminka se zlobit nebude. A řekla dětem, že je doveze domů a ať řeknou tatínkovi, že se maminka zlobit nebude.

Ale, když se vrátily zase zpátky, zjistily, že to babička mamince už zavolala. Babička tatínkovi řekla, že se maminka vůbec nezlobila, naopak smála se tomu a řekla, že nic se rušit nebude. Děti začaly jásat, ale babička je přerušila a ještě dodala, že maminka říkala ještě něco. Děti ztichly a čekaly, až to babička dořekne. A babička řekla, že maminka říkala, že má pro ně a tatínka překvapení. Děti hned začaly prosit, aby jim babička řekla, jaké je to překvapení. Ale babička řekla, že jim to nemůže říct, protože by to potom nebylo překvapení. Ty tři dny zbývající do konce týdne se vlekly jako hlemýžď. I když šly do zoo, kde viděly různá zvířata, například opice, žirafy, slony, hrochy a nosorožce. Také byly v muzeu vědy, ale přesto se jim zdálo, že čas se vleče. Když konečně pro ně přijela maminka, děti se hned ptaly, jaké je to překvapení. A maminka řekla, že to překvapení je takové, že když jsme vás hledali, řekli jsme si, že se dáme zase dohromady. Když jste kvůli nám utekly. A tak děti byli šťastné, že to všechno dobře dopadlo.

print Formát pro tisk

Kalendář akcí

1 / 2019
Dnes je 17. 1. 2019
03. týden roku
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Vyhledávání


Naše škola

snimek_050.jpg

img

img