Kategorie: Ze života školy

Rychlé šipky

Vše začalo asi před rokem, když jsme dostali scénáře na hru Rychlé šipky. Skoro každých 14 dní v neděli probíhala zkouška v Horním Bolíkově a trvala přibližně 2 hodiny. Po premiéře, kterou jsme odehráli 1. června 2018, nám pan režisér JUDr. Antonín Tunkl „rejža Tony“ oznámil, že by se na naše představení rádi podívali učitelé a žáci Základní školy ve Studené.

Domluvili se a dne 27. září proto vyrazila celá škola do Horního Bolíkova na naše představení. Tréma, při představě, že nás uvidí celá škola, byla nepředstavitelná. Určitě byla větší než na premiéře.  Hráli jsme dvě představení, nejprve pro první stupeň a po dvacetiminutové pauze následovalo představení pro druhý stupeň. Myslím, že obě představení měla velký úspěch. Obrovský potlesk byl tou nejlepší odměnou za téměř roční snahu a píli celého spolku Hidegarda.
Ještě jednou děkujeme a doufáme, že přijdete i příště.
Karolína Doskočilová alias Černý jezdec, bába Zavadilka a Podkova.

V pokračování článku najdete ohlasy diváků a hodnocení další z hereček.


Ve čtvrtek 27.9. jsme se my, žáci ZŠ Studená šli podívat na představení Rychlé Šipky. Všichni usedli na židle a čekali na začátek. Hudebníci spustili na kytaru, akordeon a housle-provázeli nás celým představením. V prvním obraze poukazovali na správnou etiketu v divadle, potom v následujících obrazech začalo představení a seznámení všech hlavních hrdinek. Bylo nám i vysvětleno jak Jaroslav Foglar převzal myšlenku odvážných dívek na odvážné chlapce. Nám byla zahrána myšlenka dívek jako Rychlých Šipek. Nejvíce se mi líbila scéna (bitva) s papírovými koulemi, kde byli zapojeni i diváci. Chválím všechny herce, jenž se nestyděli, i když nás dobře znají ze školního prostředí. Myslím, že všichni se scénář důkladně naučili i artikulace a důraz na hlase se mi líbila. Děkuji panu Antonínu Tunklovi za režii a humorný scénář. A všem děkuji za krásné představení.

                                                                                                           Aneta Němcová 8.tř


27. září jsme vyrazili do Horního Bolíkova na divadelní představení Rychlé šipky.

Šli jsme pěšky. První a druhý stupeň šel odděleně. Šli jsme dlouho, ale přece jsme došli. Divadlo hrály převážně děti z naší školy. Bylo to moc pěkné. Bylo to o tom, že si Rychlé šipky postupně založily tým, který dělal vše dobré a pomáhal ostatním v nouzi. Jenže tam taky byl tým, který dělal pravý opak Rychlých šipek. Jmenovali se nejdřív Černí jezdci a pak se se jmenovali Podkováci. Samozřejmě, že to skončilo dobře.

Asi tak o půl jedenácté jsme vyrazili zpět. Cestou nazpátek jsme se míjeli s druhým stupněm. Jelikož jsme měli hodně času, zastavili jsme se na louce, kde jsme hráli hry. Přibližně ve tři čtvrtě na jednu jsme byli zpátky ve škole.

Byl to sice náročný výlet, ale moc pěkný. A tak s dobrou náladou a hezkým pocitem jsme šli na oběd.

Markéta Zámostná, 5. třída


27. září jsme šli se školou do Horního Bolíkova na divadlo Rychlé šipky. Cesta byla dlouhá, ale uběhla rychle. Když jsme přišli do divadla, sedli jsme si, ale skoro nic jsem neviděla, protože přede mnou seděly velké čtvrťačky. Po chvilce začalo divadlo, nejdříve nám říkali, jak se máme chovat.

Pak se zatáhly závěsy. Po chvilce vyšla Lea Kaštánková a řekla například „obraz 3“. Bylo deset obrazů.

Nejvíce se mi líbil konec, protože Černí jezdci válčili s Rychlými šipkami a házeli papírové koule i do hlediště. Chytila jsem dvě koule. Pak už byl konec. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo, protože jsem nechtěla jít nazpátek tou dlouhou cestou.

Na zpáteční cestě jsme šli jinudy, okolo krav a viděli jsme telátka, někdo si je i vyfotil.

Když jsem přišla domů, lehla jsem si a spala.

Silvie Doleželová, 5. třída


27. září jsme šli na divadlo do Horního Bolíkova, kde se hrálo představení Rychlé šipky.

Ze školy jsme vycházeli kolem osmé hodiny. Cesta nám trvala zhruba hodinu a půl. Šli jsme přes sjezdovku. Divadlo se konalo v Horním Bolíkově v hospodě. Hrály to jen děti, ale hudbu hráli dospělí. Na housle hrál pan učitel Havlík. Z naší třídy tam hrál Tomáš Tichý, Leontýna Kaštánková, Michaela Matějková a Adéla Nováková.

Divadlo bylo hezké, ale i vtipné. Tomáš Tichý byl vtipný, protože hrál agenta 007. Zpáteční cestu jsme šli přes Horní Pole. Když jsme přišli do školy, šli jsme na oběd o chvíli déle než jindy.

Doma mě bolely nohy, ale stálo to za to jít na takovou hezkou vycházku a na hezké divadlo.

Lucie Matoušková, 5. třída


Jednoho čtvrtečního dne se naše škola vydala do blízké vesnice u Studené, do Horního Bolíkova. Cesta se vinula klikatými zatáčkami. Když jsme se blížili ke konci, odpočinuli jsme si na krásné rozlehlé louce. Poté už ale nastal čas dozvědět se něco o Rychlých šípech nebo Rychlých šipkách. Představení bylo velmi zábavné, a i když bylo dlouhé, uteklo nám jako voda. Nejenže jsme se mohli pobavit, ale také jsme se dozvěděli něco nového o knize Jaroslava Foglara a o jeho odvážných postavách. Měli jsme také příležitost zazpívat si známé písničky a zaházet papírovými koulemi, když zrovna probíhala velká bitva. Nakonec jsme našim spolužákům, kteří hráli v tomto divadelním představení, poděkovali hlasitým potleskem. Při zpáteční cestě jsme se těšili na oběd do školy.

                                                                                                          Eva Bínová 9. ročník


Ve čtvrtek 27. 9. 2018 šla celá naše škola na pěší výlet do Horního Bolíkova, kde jsme sledovali divadlo jménem Rychlé šípy/šipky. Představení hráli někteří žáci naší školy, ale nacházeli se v něm i herci či herečky, kteří do studenské školy nechodí.

Ráno jsem vstal, vyčistil si zuby, vzal aktovku a už jsem chtěl vyjít do školy. Když najednou jsem si vzpomněl, že se budeme učit jen jednu hodinu a pak jdeme na divadlo! Rychle jsem vyběhl nahoru do pokoje, vyházel věci na postel, vzal si malý batoh a vyrazil. Ve škole se nedělo nic mimořádného, hlavně jsme se neučili.

Ze školní budovy jsme vycházeli postupně, nejdříve šel 1. stupeň a my o hodinu později. Cestou jsme si náramně popovídali i s kamarády z jiných tříd.

Divadlo bylo vynikající, líbilo se mi, jak jej děti uměly zahrát. Úplně jsem se dokázal vžít do toho příběhu a představoval jsem si, jak tam stojím mezi těmi herci a užívám si to s nimi. Hodně jsme se nasmáli, dokonce si i zazpívali a zaházeli papírovými kuličkami.

Cesta nazpět se vedla podobně jako tam, smáli jsme se, povídali si o představení a na jedné louce jsme se zastavili a sledovali pružnost našich spolužáků. Jednoduše to byl skvělý den plný zábavy.

Jaroslav Nosil a Jan Michálek 9. ročník


Ve čtvrtek 27. září jsme šli do Horního Bolíkova na divadlo. Měli jsme dvě první hodiny vyučování a ve tři čtvrtě na deset se druhý stupeň vydal na cestu.

Nešli jsme po hlavní silnici, ale okolo lyžařského vleku. Nad ním jsme se zastavili a měli chvíli přestávku. Nadaní žáci tam dělali gymnastické cviky a pak se šlo dál. Asi v půl jedenácté jsme dorazili do Bolíkova a posadili se do sálu. Divadlo začalo a myslela jsem si, že mě bavit nebude, ale bavilo. Když se tam strhla válka papírových koulí, řada před námi se postavila a všechno vychytávala.

Když divadlo skončilo, začal chaos, jak ven. Všichni jsme se tlačili, a tak jsem si ještě sedla. Nejlepší zábava pro ty, co nebyli v hloučku, bylo strkat do nich. Bylo to nepříjemné, a když jsme se všichni octli na čerstvém vzduchu, učitelé nás začali přepočítávat. Byli jsme přepočítaní a vydali se na cestu zpět. Cestou tam jsme šli ještě jakž takž po třídách, ale cestou zpět už ne. Byli jsme jeden velký chumel. Když se někdo zeptal: „Kde je naše třída?“ nedalo se odpovědět jinak než: „Všude.“

Došli jsme ke škole a poté jsme byli volní. Někdo šel na autobus, někdo na oběd a někdo domů.

Divadlo jsme si užili a všem hercům děkujeme.

Aneta Maxová, 7. třída

 

 

 

 

print Formát pro tisk

Kalendář akcí

10 / 2018
Dnes je 19. 10. 2018
42. týden roku
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031

Vyhledávání


Naše škola

snimek_040.jpg

img

img