Literární EVVO soutěž

O MOBILU

Vyrobili mě v roce 1982. Jmenuji se Nokia. Když se všichni dozvěděli, že jsem byl vyroben, chtěli mě vyzkoušet. Někdo další vyrobil iPhone 1 a nikdo už se o mě nezajímal. Za čas někdo další vyrobil iPhone 15 pro max za 24 000 korun. Teď jsem k ničemu, protože jsem zastaralý.

Filip Libiš 3.B

O KLÁVESÁCH

Ahoj, já jsem KLÁVESY. Hrála na mě Bětuška. Hrála na mě dlouho, ale pak vyrostla a už ji to nebavilo. Její rodiče mě vyhodili do lesa. Ležel jsem tam asi jeden rok. Na podzim šel okolo houbař a zachránil mě. Vzal si mě domů. Měl dceru Anežku. Bylo jí 5 let a začala se na mě učit hrát. A jsme šťastné.

Anetka Foglová 3.B

O MOBILIU TOMOVI

Žily byly jedny mobily. Byl jsem mezi nimi i já. Jednou tam přišla Eva. Koukala se na mobily a vybrala si mě. Bylo to u ní super. Ale pak se to zhoršilo. Už jsem ji nezajímal. Vyhodila mě na ulici. Vzala si mě další rodina. Tam to bolo mnohem lepší. Opravili mě a byl jsem užitečný po celý život.

Eliška Kolmanová 3.B

O MOBILU

Vyrobili mě v roce 1982. Jmenoval jsem se iPhone. Byl jsem moc oblíbený, tak mě začali prodávat úplně všude. Jednou si mě koupil jeden kluk, který se jmenoval Kuba. Měl mě moc rád. Kuba mě nikdy neztratil.

Míša Nebojsa 3.B

O PRAČCE

Ahoj, já jsem pračka a řeknu vám svůj příběh. Žiju v rodině pěkných špindírů. Pořád do mě hází hrozně špinavé věci. Dokonce do mě jednou hodili i špinavé boty od bláta a děti do mě jednou hodily i posmrkané kapesníky. Byla jsem hrozně naštvaná, a tak jsme se schválně pořádně rozbila. Moje rodina zjistila, že se beze mě neobejdou. Dali mě tedy opravit. Když mě tam dovezli, začali mě opravovat. Bylo to hrozně dlouhé a pak už mě to přestalo bavit. Zmáčkla jsem proto tlačítko a už jsem nebyla rozbitá. Opraváři mě dovezli zpátky domů a moje rodina byla moc ráda.  

Elenka Houdková 3.B

Příběh spotřebiče

Čau, jsem vysavač vyrobený v Německu z kvalitního materiálu. Jednoho dne si mě koupil Antonín Dvořák pro svou manželku Janu.

Vysával jsem u nich doma patnáct let, až jsem se jednoho dne rozbil. Dvořákovi si se mnou nevěděli rady, tak mě dali opravit do opravny U Matěje. Tam mě opravili, ale ne na dlouho, za rok a půl jsem se rozbil ještě víc.

Antonín a Jana se tedy rozhodli, že mě už budou muset vyhodit. Tak jednoho dne Antonín zajel do sběrného dvora, kde bylo už plno rozbitých a starých spotřebičů, které čekaly už jen na recyklaci.

Marie Ažaltovičová, 6.třída