Na McDonald´s Cupu skončili naši fotbalisté v kategorii B pátí z 19 škol okresu

Déšť přišel až v poledne, ale studená sprcha čekala kluky už v 1. zápase skupiny D. Nastoupila proti nim favorizovaná Nová Bystřice, což byl, jak se pak ukázalo, vítěz turnaje. Měla převahu, na naší straně by býval trenér Jozef Csaplár „viděl chybějící kvalitu“. Dostali jsme dva góly a po jednom zákroku navíc rozhodčí pohrozil červenou kartou. Hoši se ale nenechali psychicky zdeptat, dostali se do tempa, a dokonce v závěru snížili na 1:2.

Další dva souboje ve skupině (se Suchdolem n. L. a J. Hradcem II) už naši vyhráli s přehledem 3:0 a 2:0 a ze 2. místa šli do vyřazovací fáze. Bylo vidět, že tým se sehrál. O pauzách hoši rozchytali druhého gólmana Matěje Šebestu a upřesnili si role na hřišti. Ve středu míče vybojovává a rozdává dál kapitán Jura Kohout. Obranu diriguje Tomáš Novák, vrací se mu pomáhat Mikuláš Tichý. Levou stranu jistí levonohý Matouš Zámostný a na pravém křídle se točí Štěpán Chlupáč, Matyáš Valek a Filip Libiš. (Jelikož ze zdravotních důvodů nejel Kuba Vázler, měli jsme jen dva hráče na střídačce. Někteří jich měli i pět!)

Jenže hned v 1. zápase „pavouka“ se proti nám postavily Dačice, o kterých nám pan učitel (a trenér) Ondřej Dokulil vzkázal, že v této věkové kategorii mají hodně „najeté“ hráče a že asi turnaj vyhrají (skoro se trefil, byli druzí). Ano, líp hráli tělem, měli lepší zpracování míče i dravější útok a také předvedli pár zákroků na hraně, o kterých by šlo diskutovat. Ale naši jim to nedali zadarmo a jeli také nadoraz. Už se zdálo, že udrží remízu do penalt, na které si věřili a měli určené pořadí střelců. Těsně před koncem ale přišel vítězný gól Dačic, a sen o medailích se rozplynul. Ten zápas kluky hodně bolel.

Naštěstí se ale projevili jako tým, vzájemně se povzbudili a šli do bojů o 5. až 8. místo. Nejprve proti nám nastoupily Slavonice, s nepřehlédnutelnou hráčkou, připomínající svou výškou Eiffelovu věž. Díky naší obraně se ale nedostala k hlavičkování a zápas skončil remízou. Ke slovu tedy přišly penalty, při kterých se naši hráči drželi za ramena. Matěj Šebesta v bráně výborně podržel tým a v druhé sadě kanonýr Matouš Zámostný chladnokrevně rozhodl.

Poslední mač se Strmilovem dostal přízvisko „přátelák“, protože oba týmy se znají. Ačkoli Strmilovští měli svítivé dresy, moc neoslnili, a „malé derby“ skončilo 1:0 pro Studenou. Náš tým tedy skončil pátý, ale vzhledem k tomu, že prohráli jen se zlatým a stříbrným týmem, a to těsně, věřím, že při příznivějším losu by měli na boj o medaile. Na jejich dobrém výsledku má samozřejmě hlavní zásluhu dlouholetá systematická práce mládežnických trenérů ve Studené.

Foto zde.