Beseda o holocaustu

Poutavě vyprávěla a její příběh zanechal rozhodně v posluchačích naší školy silný dojem.
Vypravování bylo proloženo zhudebněnými verši českých dětí z koncentračního tábora v Terezíně. Básně zhudebnil a interpretoval Daniel Dobiáš. Paní Šímovou doprovázel a takto představil pohnuté osudy terezínských dětí.
Jsme rádi, že jsme této možnosti využili, neboť těch, kteří mohou přinést osobní svědectví, ubývá. Na závěr ještě přinášíme pár ohlasů našich žáků.

Přednáška byla zajímavá. Už ten příběh sám o sobě mě téměř dojal.
Beseda byla velmi zajímavá a myslím, že na toto období by se nemělo zapomínat.
Paní Šímová měla velké štěstí, že se tam vůbec dostala a nemusela být v nějakém koncentračním táboře.
Je mi těch lidí moc líto a jsem ráda, že jsem se s některými z nich, co to prožili, mohla setkat a poslechnout si, jaký měli život.
Také se mi líbily písničky, které hrál pán, co doprovázel paní Šímovou, na klavír. Beseda se mi líbila, byla zajímavá, ale krátká. Paní Šímová nám toho určitě chtěla říct víc.
Zajímalo to hodně lidí včetně mě. Nejvíce se mi zdálo zajímavé to, jak studovala a učila se anglický jazyk.
Zaujalo mě vyprávění o škole v Anglii, ale nelíbilo se mi, jak paní Šímové hudebník skákal do řeči a také při zpěvu mu nebylo rozumět.
Docela mě překvapilo, že s některými lidmi, které potkala v Anglii, se stýká dodnes.
Když odjížděla a musela opustit rodinu, bylo vidět, že jí je stále smutno.
Beseda byla dobře proložena písněmi a otázkami.
V mnoha částech vyprávění mi jí bylo velice líto.
Obdivuji ji, co si zažila, já bych třeba nedokázala opustit rodinu. Bylo to zajímavé, ale i smutné.
Je docela rozdíl mezi dobou před osmdesáti lety a touto dobou. Jsem ráda, že jsem se narodila teprve před čtrnácti lety.
Jiří Kotoun