Třídenní pobyt v Rakousku

Odjezd byl v 8.00 hod od školy. Když jsme se všichni pohodlně usadili v autobuse, vyrazili jsme do dalekého městečka jménem Luftenberg. Měli jsme pocit, že cesta nikdy neskončí, ale zároveň jsme byli rádi, že sedíme v autobuse. Podle mě jsme byli všichni alespoň kapku nervózní.

Asi po 3 hodinách jsme dorazili do cíle - školy v Luftenbergu, kde nás rakouské děti přivítaly písní a následně jsme se seznámili s našimi hostiteli – což proběhlo v pohodě.

Ve škole jsme se nijak dlouho nezdrželi. Vzali jsme si záchranné vesty a vyrazili na náš první výlet. Měli jsme totiž možnost vidět krásu okolí Lince z lodi. Ne však z obyčejné lodi, přímo z policejního člunu, jehož kapitán byl tak hodný, že nás nechal i řídit. Opravdu zážitek! Odpoledne jsme ještě stihli výlet v okolí Luftenbergu po souši.

Každý den v 17 hod si nás vyzvedávali rodiče dětí, u kterých jsme byli ubytováni.

Druhý den ráno jsme dorazili do školy s našimi novými rakouskými přáteli a začala výuka, která byla spíše hrou. Tancovali jsme, zpívali a hráli hry. Jelikož ještě moc neumíme německy, tak jsme se ve škole i v rodinách museli domlouvat anglicky. Skvěle jsme si angličtinu procvičili.

Odpoledne jsme odjeli na výlet do Lince, kde jsme vylezli na 31 m vysokou dřevěnou věž a rozhlédli se na celé město. Po namáhavém sestupu jsme navštívili úžasnou výstavu, umístěnou v obrovském domě připomínajícím bludiště. Všude vedly dlouhé chodby s několikera dveřmi... Exponáty byly opravdu různé... od obrazů po obří kartonovou kopuli. Škoda, že tuto výstavu jsme nestihli prohlédnout celou. Cestou jsme se stavili v nákupním centru. V 5 hodin nás opět vyzvedli rodiče. Náš poslední společný večer jsme velice pěkně zakončili. Rakouské děti nás pozvaly na pizzu .

Ráno jsme se rozloučili s rodinou. A nastal náš poslední den strávený ve škole. Rakouské děti nám předvedly svůj program a my zase svůj. Náš trénink se osvědčil, sklidili jsme úspěch. Přišlo na řadu velké loučení. Rozloučili jsme se se všemi učiteli , paní ředitelkou a našimi novými přáteli . Ještě než jsme odjeli do Čech, čekal nás poslední výlet . Vydali jsme na návštěvu ke skřítkům do podzemí . Navštívili jsme jejich domečky a dokonce i malinkaté náměstíčko .

Později odpoledne (spíš k večeru ) jsme přejeli českou hranici. Připadalo mi, že cesta zpátky utíká rychle . Utvořili jsme malý pěvecký sbor a hezky si zazpívali. Před školou si nás vyzvedli rodiče . A v pondělí opět do školy .

Jsem ráda, že jsem vás mohla seznámit s úžasným výletem .

Adéla Vlasáková, žákyně 8. třídy