Básnická tvorba

Ukázky nových prací našich začínajících básníků.

Sním o vrbě

Klára Dvořáková

Při jedné mé toulce přírodou,
potkala jsem oázu snovou.

Tak sedla jsem si do trávy,
Pozorovala jsem krávy.

Tam v dáli pod vrbou,
Čirá voda zpívá: „Hou, hou."

Zub času se na vrbě podepsal,
Všechnu krásu jí vzal.

Stojí tam tak maličká,
Vyžívá se v písničkách.

Zpívá si je celý den,
Tak končí můj sen.

Vrbo má milá,
Vždycky jsem o tobě snila.

Teď už však musím jít,
Snad budeš se dobře mít.

Podzim

Martin Kubeš

Už skončilo září,
stromy venku barevně září,
moře vlaštovek odlétlo,
jenom sýkorky tu zůstaly,
brzy nastane zima,
kdekoho popadne rýma,
zima jako v Rusku,
sněhu jako v Prusku,
ty můj milý podzime,
hned jaro nastane po zimě.

Podzimní chvilka poezie

Simona Jandová

Podzim začal čarovat,
barvami svými malovat.
Noci jsou nyní čím dál tím delší,
a čím dál také strašidelnější.

Stromy nám začnou plešatět,
ptáci se stihnou vytratit.
Neboť pak přijde zima,
všichni se těší, bude to príma.

Teď ale podzim ještě tu je,
ta zima nás stejně jednou zabije.
S ní ještě vítr pohladí vlásky,
některé z nás i odfoukne z lásky.

Mlha pak město celé zabalí,
my bychom v posteli rádi však zůstali.
Tím chci říci,
že mrznu již na podzim, co bude v zimě?!
Plánuji sledovat pohádky na Primě.

To už je konec, jdeme pouštět draky,
a ti se pak budou smát do velké dálky.

Podzim

Barbora Jírová

Stromy teď už plešatí,
Nám to, ale nestačí.
Všem nám už je zima,
Je to hrozné klima.

Listy jsou duhové,
Brzy budou přeháňky sněhové.
Ptáci letí do tepla,
Ubývá nám světla.

Vločky se snášejí k zemi,
Tvoří ledové stěny.
Stromy mají sněhové peřinky,
Na stromech již nejsou jeřabinky.

PODZIM

Jakub Šára

Podzim už k nám přišel
Každý už to slyšel.
Vidím stromy, jak zpívají,
lidi okolo kýchají.
Jdeme pouštět draky
mezi dešťové mraky.
Už k nám přišel sníh,
nestačí nám líh.
To je konec básničky,
už zase prší kapičky.

Básnička

Nikola Šteflová

Ty můj milý podzime,
proč bloudíš po té krajině?
Moře vlaštovek se dává na cestu,
dále plyne proud času.

Širé pole
okolo je.
Rybník je jako nebe modrý
a já hledím na obzory.

Rybník šeptá,
to je krása.
Listí padá ze stromů
a já rychle pospíchám domů.

Závan větru

Markéta Švehlová

Dívka velmi mladá,
jedna jediná z tisíce,
déšť listí na ni padá,
prochází se vedle silnice.

Kope do pár listů z mnoha,
zahlédne na silnici šneka.
Nad ní se rozprostírá obloha
bílá jako sklenice mléka.

Vichr jí tiše šeptá do uší,
fouká stále více a více.
Ona o ničem netuší,
o krásném létu sníce.

Cítí na tváři dešťovou kapku,
stahují se temné mraky.
Dívka si nasadí čapku.
Slyší typický zpěv straky.

Zvedá se prudký vítr,
vypadá to na průtrž mračen.
Prší vody nejen litr,
úkryt hledá hejno kačen.

Ona běží rychle domů,
co jí její nohy stačí.
Při zvonění poledních zvonů
v běhu se na svět mračí.