Úspěchy našich mladých básníků a výtvarníků

Žáci naší školy se zúčastnili celostátní literární a výtvarné soutěže VODA BEZ HRANIC. V literární části se na 1. místě za Jihočeský kraj umístil Milan Švehla ze 7. B se svou básní Voda. Na dalším předním místě se umístil Jan Dufek rovněž ze 7. B. Ve výtvarné části této soutěže se na předním místě ze Jihočeský kraj umístila se svým obrázkem Tereza Mayerová ze 4. třídy. V další celostátní literární soutěži MALÁ PROSEČ TERÉZY NOVÁKOVÉ se na 1. místě v kategorii poezie umístila Aneta Havlová ze 7. B se svou básní Chtěla bych. Krásné 3. místo obsadila Vendula Bartáková ze 6. třídy se svou básní Jaro. 23. května se obě dívky zúčastnily v Proseči u Chrudimi slavnostního vyhlášení výsledků se zajímavým doprovodným programem. Všem srdečně blahopřejeme! Ukázky tvorby v detailu článku.

JARO
Jaro, to je krásný sen,
někdy se však změní v den.
V den, kdy všechno pučí, kvete
a pak, lidé, nežasněte.
Je to zázrak nebo sen?

To to voní,
nebylo to také vloni?
Stejná doba, stejný čas,
jaro se nám vrátí zas.
Zase všechna zvířátka,
ukážou nám mláďátka.

Po tu dobu,
po ten čas,
jaro, prosím,
vrať se zas!

Vendula Bartáková, 6. B

VODA
Podívám-li se na nebe,
vím, že modrá vodu přinese.
Bez vody bych nebyl já
a ani nikdo z vás.
Život vznikl ve vodě,
to je pravda,
která nás přežije.
Tím, že modrá
vodu znamená,
jmenuje se tak i naše planeta.
Naši prapředkové
o vodu a studánky
se starali.
Proč to asi dělali?
Příroda jim byla blízká,
věděli, že bez vody
čeká na ně doba chudoby.
Příroda nyní zoufale křičí:
„Proboha, co ten člověk
se mnou dělá,
vždyť mě svou činností zničí.“
Člověk by si měl víc vody
vážit,
a ne jenom ji svou činností
kazit.
Voda je čistá, průhledná,
moc pro náš život
znamená.

JAN DUFEK, 7. B

CHTĚLA BYCH
Chtěla bych zhasnout den a jít spát,
rozsvítit slunce a jít si hrát.
Nevzdalovat se snu a stále snít,
melodii v uchu slyšet znít.
Chtěla bych navštívit vesmír
a zkoumat hvězdy,
aby horolezci na horu lezli.
Chtěla bych hodně peněz mít
a všechno všem koupit.
Chtěla bych, aby radosti bylo víc
a aby rub měl i líc.
Chtěla bych, aby všechno bylo tak, jak má,
a ať každý každému pomáhá.

ANETA HAVLOVÁ , 7. B

VODA
Stojím na lodi
ve skafandru a s ploutvemi,
jen abych neplaval
vzhůru nohama.
Pořádně si oddychnu
a skočím do vody,
rád bych viděl ryby
a nevěřím na náhody.
Plavu pořád ke dnu,
hlouběji a hloub,
rád bych poznal vodu,
poznal její krásu.
Plížím se k útesu,
kolem plno barev,
rád bych viděl rybu,
co nemá nic na práci.
Všechny někam plují,
hrají si a skotačí.
Plavu pořád ke dnu,
rozsvěcuji baterku.
Začíná být tma.
Ryb už tady není mnoho,
už nejsou tak barevné,
jako by znenadání
vymizely barvy úchvatné.
Světla pořád ubývá,
baterka mi nestačí,
plavu radši nahoru
k těm rybám, co skotačí.
Chvilku ještě plavu,
budu muset končit,
dochází mi kyslík,
mám zamotanou hlavu.
Vyplaval jsem nahoru,
hlavu plnou myšlenek,
mám teď dobrou náladu
a další zážitek.

MILAN ŠVEHLA, 7. B